Po dostavbě našeho domu v rodné obci Skály, jsem přemýšlel, co bych zde pro obec a lidi udělal - opravil, když nám se stavbou domu vyšli vstříc. Chtěl jsem ,,něco" trvalého, aby to tu po nás zůstalo a sloužilo všem ( krize středního věku ). Stále jsem na to nemohl přijít až to konečně nečekaně přišlo. Na jaře 2012 byl u nás každoroční masopust, který je velmi živý je plný jídla tance i pití je to štace na celý den. Začíná na návsi v obci Skály, prochází osadou Budičovice a vrací se zpět do Skal. I stalo se, že když jsem byl v osadě Budičovice, musel jsem si náhle ,,odskočit  vymočit ", nebylo moc variant ,,kam", tak jsem nevím ani proč, zvolil delší variantu a to za chalupy - k staré úvozové cestě. Ve zdejších končinách jsem už dlouho nebyl, tak tam juknu. Naposledy  jsem tu  byl když jsem jezdil do školy v Plzni, brázdil jsem zdejší kraj na kole. Na konci úvozové cesty cca 200m od návsi, byla křižovatka zcela zaniklých cest a tady u kamenné zídky čouhalo ze země ,,něco" co vypadalo jako zbytek žulového kříže. A tady jsem měl hned jasno, že se pokusím tohle torzo zničeného křížku opravit. Po masopustu jsem se proto do záchrany zbytku kříže pustil. Neměl jsem žádné zkušenosti, ale očima čerstvého stavebníka jsem se do záchrany pustil se silným ,,stavebním fortelem". Snažil jsem kříž opravit tak, aby už ho nikdo nikdy nezničil, proto jsem na kříž neustále myslel, jak to udělat ,,hodně poctivě" aby to šlo dobře opravit. Zbytky kříže už pamatovala hodně, chodívala se tu kolem vyhlášená pouťová svatovítská procesí k lesní kapličce sv. Víta. Poslední procesí se tu šlo o pouti na sv. Víta v červnu 1968, pak to komunistický režim zakázal. Někdy během opravy se u kříže zastavil pán ze sousední obce, jelikož měl zde kolem kříže pronajaté pozemky s dobytkem a řekl mi, že opravení kříže je velice Bohulibá věc. Na otázku, jestli jsem věřící, jsem mu odvětil, že ne, protože Bůh přeci není. Pouze chci, aby to tu bylo opravené a pěkné, ale on mi na to řekl, že až ten kříž opravím, posvětí to mě i celou mojí rodinu. Také řekl, že ten pán, co je přibitý na kříži je Ježíš Spasitel. On mi prý úplně změní život od základu a najde si mne kdekoliv, pokud budu chtít, ale aby přišel musím ho poprosit. Nechápavě jsem s ním nesouhlasil a se zlou ho od kříže vyprovodil. Když jsem sázel lípu cca 2m, kterou jsem zachránil tehdy před zkázou, když bourali sklady na nádraží v Protivíně, ke kříži přijel místní chalupář z nedalekých Budičovic. Řekl mi o nešťastných událostech, které se zde v Budičovicích a v okolí stali kolem roku 1972. Tehdy se parta místních svazáků ( Svaz socialistické mládeže) zúčastnili vandalských činů, kdy tajně v obci zničili i v okolí přes noc několik křížů. Špičkovali se mezi sebou, kdo jich nejvíce zničí a tak vyhraje sázku o jeden metr piv. Chalupář mi řekl, že v té ,,komunistické době"  tomu běsnění musel přihlížet, aby neměl problémy. Musel mi to říci, jelikož v dnešní normální době už to jde. S přibývajícím stářím ho více a více tížilo černé svědomí a rád by vše ještě dokud žije v dobro napravil, musel mi to prý říci  než zemře, aby měl klid. Byl ze mne v šoku, že by se zde někdo po těch letech našel, aby ten kříž u, kterého se v mládí s babičkou modlil opravil. Rozhodl jsem se tedy, že se pokusím kříže podle map najít a opravit. Tam, kde se kříže možná už nedochovali postavit náhradní nové, aby se to nejen v jeho dobro obrátilo. Během života jsem byl praktický ( na co si nešáhnu -  neexistuje ) člověk nevěřící, ale v průběhu oprav křížků mi zvláštně na mysl začínali vyvstávat nejrůznější otázky, na které jsem se snažil hledat na internetu odpovědi. Začal jsem hloubat, proč lidé ty kříže vlastně stavěli, co, nebo kdo je k tomu vedl. Všude byla zmínka o bolesti, radosti, Ježíši a Bohu. Snažil jsem se to pochopit a tomu jejich Bohu, se podívat třebas do očí, a zjistit proč k němu lidi chovali tolik lásky a pokory, ale hlava ,, mi z toho vůbec nebrala".  Kříž byl konečně dokončen, z okolí jsem vyvozil 4 káry za auto kamenů, zem jsem rozprostřel kolem a srovnal do roviny, zasel trávu a květiny, zasadil stromy, umístil lavičku a vztyčil rozcestník s městy (Dortmund, Hamburk, Lisabon, Paříž a další včetně kilometrů). Z klidného místa se stalo rušné místo setkávání. Lidé se začali zastavovat, posedávat a vzpomínat na staré klidné časy. A to byl i můj původní účel, aby to sloužilo všem. Celý život mi zajímala historie zdejšího regionu osobností, rodů a památek. Narazil jsem proto, také na jaře v roce 2013 na kněze ThDr. Jaroslava Zámečníka z Budičovic č.2, který měl mít výročí 100. let od jeho narození. Na internetu, jsem také objevil zprávy o posledním působení v Praze v kostele Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech, než kněze zatklo gestapo. Kontaktoval jsem proto řk farnost o více informací o něm a jeho působení ve farnosti. Byla mi ihned nabídnuta spolupráce nejen s farností, ale i s Jaroslavem Šebkem a PhDr. Stříbrným na přípravě slavnosti zádušní mše a večerní přednášky o životě a utrpení Jaroslava Zámečníka, mučedníka umučeného v koncentračním táboře Dachau. Zádušní mši - slavnost tehdy měl celebroval kardinál Dominik Duka. V archivech jsem pátral pro vinohradskou farnost  zprávy a nové okolnosti o umučeném knězi, jelikož než byl zatčen gestapem, sloužil zde ve Vinohradské farnosti coby kaplan. Při jedné z cest do Prahy jsem využil času ve farnosti si promluvit s duchovním správcem P. Zdenkem Wasserbauerem o otázkách na Boha, kterým jsem nerozuměl (dnes je pomocný biskup pražský), poradil mi absolvovat kurz ALFA pro  ,,hledající“. Kurzy Alfa pro hledající katolíky, byli tehdy pouze v Praze a v Plzni, co bylo pro mne daleko. Zvolil jsem nejbližší Alfa kurz a to v Písku u Církve bratrské. Doma jsem kurz vysvětlil tak, že budu chodit na historické přednášky, což bohužel nebyla pravda a po několikáté návštěvě kurzu se to ,,provalilo", jelikož jsem prý začal být poněkud ,,divný - jiný".  Během sezení, přednášek, chval a modliteb k Pánu jsem pochopil, že se asi ubírám správným směrem a to k Pánu - Bohu. Po nějakém čase hledání Boha po kostelích a společných modliteb jsem si vzpomněl na první kříž, který jsem opravoval a kde bylo jedním pánem řečeno ,,pokud budu chtít, aby Ježíš přišel, musím ho poprosit". Prosil jsem, prosil a on opravdu přišel a změnil mi úplně od základu život. Děli se pro mne nepochopitelné věci - a uvěřil jsem jako nevěřící sv.Tomáš. Obdržel jsem životní dar - dar víry a stal se věřícím člověkem ve svých 37. letech. Začal jsem navštěvovat bohoslužby v okolí a zapojovat se do společenství věřících ř.k. farnosti Protivín a Heřmaň, kde jsem začal vypomáhat s opravami kostela. Dopoledne 22.března 2014 jsme s manželkou slavili naší druhou svatbu a to církevní, abych se mohl posunout dál v křesťanství. O Velikonocích jsem přijal své první svaté přijímání. Po Velikonocích jsem nastoupil na cestu aktivního křesťana. Po roční přípravě biřmování jsem byl v kostele sv. Alžběty Portugalské v Protivíně biřmován českobudějovickým biskupem Pavlem Posádem a přijal jméno Pavel od svého přímluvce sv. Pavla od Kříže. Podle svého přímluvce užívám nově podpis - logo, které jsem si vytvořil a používám ho na opravených křížích a  P+P ( Petr Pavel od sv. Kříže). 

 V obci Skály dlouhodobě onemocněl zvoník pan Kubík, marně hledali náhradu, tak jsem se přihlásil k této službě, s cílem se za zemřelé při zvonění modlit, když mohu opravovat osvětlení pro obec proč bych nemohl dělat zvoníka. Zjistil jsem, že dvě generace našeho spřízněného rodu Bečvářů, také v obci zvonila umíráček, včetně klekání.

O masopustu v roce 2015 se při zvonění v obecní kapli sv. Panny Marie Ustavičné Pomoci utrhlo srdce zvonu, jelikož jsem měl na zvon zazvonit něco jiného než umíráček, zvolil jsem nešťastně bohužel zvonění ,,šturmem".  Tato nehoda odstartovala zájem o původ historie našich zvonů. Po kontrole nejmladším novým jihočeským zvonařem Michalem Votrubou z Myslkovic, bylo zjištěno, že tento ani druhý zvon v Budičovicích není původní a že se jedná o náhražky za zrekvírované zvony v 1. a 2 svět. válce. Rozhodl jsem proto s obcí Skály pořídit zvony oba nové. Dvojčata - zvony sv. Panna Marie a sv. Jan Nepomucký byli zvonařem odlity najednou a požehnány P. Janem Mičánkem z Protivína a umístěny do zvonic obou kaplí. Po slavnostech žehnání nových zvonů mne napadla myšlenka obnovení služby ponocného zde v obci i okolí, tak jak to zažívali naši předci. V adventním čase 9.12. 2015 jsem obdržel nečekaný dar od budičovické rodačky paní Jitky Stropkové roz. Staňové z Budičovic, která mi nechala vyrobit roh ponocného u filmařů v Praze, kde pracovala, coby pomocná režisérka celý život i se svým manželem zvukařem Zdenkem Stropkem, který ozvučil několik desítek seriálů a celovečerních filmů . Pro službu ponocného jsem si pořídil kožich z berana, lucernu a halapartnu. Od té doby chodím rok co rok o vánocích po obci, zpívám chvály na sv. Ducha Hospodina, modlím se v kapličkách za živé i zemřelé, na které se již nikdo o štědrém večeru nevzpomene a za život budoucí v naší obci. Od roku 2023 přivážím službu ponocného i do míst, buď tam kde opravuji kříže, nebo tam kde to chtějí zažít jako to bejvávalo za života našich prarodičů. V roce 2016 v den slavnosti seslání Ducha Svatého jsem se ujal nečekaně nové služby kostelníka v kostele sv. Jiljí v Heřmani u Písku, jelikož stávající kostelnice p. Kuřátková měla vážný úraz nedaleko kostela a do služby se již nikdy nevrátila,později na úraz bohužel i zemřela. Začal jsem s opravou a údržbou interiérů kostela. Přišel jsem s nápadem vrátit do zvonice kostela nedochovaný zvon z roku 1924, který byl zrekvírován v roce 1942. Inicioval jsem benefiční koncerty, finanční sbírky obcí a dobrodinců na zvon sv. Jana Nepomuckého. Nový farní zvon o hmotnosti cca 227 Kg  stál včetně elektrického pohonu  necelých 300 000 Kč. Na jaře jsem se pustil do záchrany bočního oltáře sv. Jana Nepomuckého, který byl i s dalším mobiliářem při celkové rekonstrukci z kostela v roce 1997 pro špatný stav (dřevomorka) odstraněn. Opravy jsem se zhostil s restaurátorkou Ivou Petrovou z Písku. Uspořádal jsem benefiční koncerty na podporu záchrany oltářů. V červenci 2017 byl úspěšně odlit zvon a v září na svátek patrona sv. Jiljí slavnostně požehnán i se zachráněným oltářem sv. Jana Nepomuckého. Zvon i oltář sv. Jana Nepomuckého požehnal protivínský kněz P. Jan Mičánek. Od podzimu jsem pracoval na myšlence pořídit pamětní desku umučenému knězi ThDr. Jaroslavu Zámečníkovi a vrátit ho symbolicky z koncentračního tábora Dachau, zpět domů, do rodných Budičovic. Vše se podařilo a pamětní deska byla požehnána knězem P. Tomášem Petrem Paradičem v červnu 2018 a umístěna na zeď kaple sv. Jana Nepomuckého v Budičovicích, kde měl P. Zámečník svojí primiční mši. V roce 2019 jsme se pustili do záchrany - údržby historických varhan v kostele sv. Jiljí pomocí adopce píšťal s rozpočtem varhanářské firmy Poukar z České Třebové 260 000 Kč. Celková cena přes navýšení energií, materiálu i skrytých vad dostala  na neskutečných 312 000 Kč. Varhany byly dokončeny úspěšně v listopadu 2022 firmou Poukar z České Třebové. Začal jsem opravovat poslední chybějící bočního oltář sv. Barbory. Sochy jsem sanoval, petrifikoval, chybějící dřevěné atributy soch včetně nové barevné malby opatřil Daniel Schuh řezbář Královského města Písek ze Semic - Flekaček. Socha sv. Barbory byla dokončena v roce 2021 a vrácena na své původní místo s novým kalichem a eucharistií ( symbol Těla a Krve Páně ) a  korunkou s drahokamy. Chybí zde jen socha sv. Floriána, která by se měla vrátit do horního patra na jaře 2023. V listopadu 2022 byl nově navrácen na boční oltář sv. Jana Nepomuckého socha sv. Václava, tato socha zaujala místo v horní patře oltáře, tak jako před 30. lety. Pracuji dále na soše sv. Antonína Paduánského, který už sotva ,,stál" na nohou. Socha sv. Floriána navíc s vyrobeným hořícím kostelíkem a proudem hasící vody ( jsem si navíc vymyslel já) se vrátila a umístila na horní místo oltáře v únoru 2023. Mezi poslední práce co mne čeká je navrácení z části dochovaného malovaného dřevěného zábradlí, které bylo také v roce 1997 ,, vyhozeno". Na opravách interiéru pracuji po volných chvílích již 8.dlouhých let, slib, který jsem dal našemu faráři v roce 2015, že se pokusím vše opravit a vrátit kostelu novou důstojnost,  bude brzy pokud, Pán Bůh dá  - splněn a P. Jan Mičánek odejde letos v klidu na penzi. Od roku 2012 do roku 2015 jsem opravil sedm křížů, pak jsem opravy přerušil a věnoval jsem se záchraně interiérů kostela v Heřmani u Písku. Ke křížům jsem se vrátil po pěti letech na jaře 2020 v době Covidové, kdy jsme venku trávili hodně času. Chtěl jsem kříže v obci, taky už konečně dodělat, měl jsem je různě rozpracované. Rok 2020 byl na kříže velmi časově náročný,  hlavně vše s rodinou skloubit, jelikož jsem v obci Skály stavěl úplně nové čtyři kříže ( náhrady za nedochované z dob komunismu ). S opravami křížů jsem se dostal i mimo katastr obce, tak kde bylo třeba. Kříže opravuji již jedenáctým rokem od roku 2012, za ten čas jsem opravil a z trosek sestavil 17 křížů. Nové kříže stavím, na zvláštních místech.  Z mnohých zůstala jen kamenná torza a původní železné kříže odvál zub času do sběrných dvorů, několik se jich nedochovalo vůbec. Snažím se o to, aby přicházející se u kříže zastavili poseděli  popřemýšleli o svém životě, jestli jdou správnou cestou v dnešní uspěchané přetechnizované době. Pokud neseženu náhradní litinové kříže, nebo příslušenství, tak musím vykovat nové, pořád se učím, a pořád jedu od začátku, nejsem kovář  - jsem nadšenec - laik se zápalem to zkoušet. Snažím se do nich vkládat  křesťanskou duchovní symboliku, tak jak to cítím od srdce. Cedule opatřuji texty z Bible, liturgie, mše sv. pro příchozí - třebas hledající,  jako jsem byl tenkrát i já. Barevné pojetí křížů kombinuji se symbolikou kříže - černě, stříbrně a zlatě. Od konce května do června 2023 jsem byl nucen si dát od oprav křížů technologickou přestávku, jelikož se blíží termín odchodu našeho kněze do penze a i lhůta naplnění slibu návratu bočních oltářů do kostela sv. Jiljí v Heřmani u Písku. S pomocí Boží a Václava Kouby z Heřmaně se podařilo navrátit ,, neúplnou část" původního dřevěného zábradlíčka ( mřížky ) zpět do interiéru kostela. Bohužel se nedochovala spodní část, kterou v roce 1997 pohltila dřevomorka, proto se vyrobila nová - dubová s ostěním. Ze zbytků šprušlí jsme poskládali nakonec délku 2x150cm. Nové zábradlíčko rozděluje prostor mezi lodí a presbytářem. Oprava sochy sv. Antonína Paduánského byla zdárně opravena a vrácena na místo provizorní, po soše sv. Jana Nepomuckého, která  teď byla jako poslední opravena před dokončením slibu návratu oltářů. Zachráněný oltář sv. Barbory byl slavnostně požehnán 3. prosince 2023 P. Maxmiliánem Petrem Koutzkým CFSsS novým knězem heřmaňským jinak Píseckým vikářem, za účasti zástupců obce a hasičstva z obce Skály. Od začátku roku 2023 jsem za 45. týdnů stihl opravit 28. křížů a s pomocí Boží a rodiny se pozastavil na pořadovém čísle oprav 56. Před koncem roku 2023 jsem se pustil do další série 11ks poničených křížů  a jednoho pomníku z 1. svět. války v obci Buk, Včelná pod Boubínem a Vyšovatka na Prachaticku nedaleko města Vimperk. V lednu 2024 jsem si vytvořil nové podpisové logo, které budu nově používat při všech opravách - P+H+P - Petr Pavel od sv. Kříže Hanus. Při pobytu v lázních Libverda v severních Čechách Libereckého kraje jsem opravil dva kříže v Dolní Řasnici, jsou to tak nejvzdálenější kříže co jsem kdy opravil ( cca 270 km ). Zahájil jsem přípravu a realizaci chybějícího oltáře ( po původním zbyly jen skoby ve zdi) do kapličky Panny Marie Ustavičné Pomoci ve Skalách, dřevo na oltář je ze Šumavy z okolí Boubína a bylo zakoupeno na pile Zdíkov, oltář vyrábím spolu s truhlářem Josefem Bicanem z Buku ( u Vimperka )., bude barevně vymalován - mramorován v barvách obce Skály (zelená, bílá, hnědá), podobně jako u oltářů v kostele sv. Jiljí v Heřmani, nebo kostele sv. Prokopa ve Strakonicích. Mramorování se ujme kamarád restaurátor Jiří Róssler.  Dodělal jsem si až v daleké Praze řemeslo zedníka, abych rozšířil kvalifikaci při opravách křížů a získal tím i živnostenský list pro další financování oprav křížů. V úterý 22.10. jsem dodělal poslední 26. kříž v roce 2024 ve Štěticích. Celkem jsem jich od roku 2012 udělal 81. křížů je to neskutečný počet po chvilkách za 12. let. Na sklonku roku 2024, jsem vyjednal k příležitosti výročí 160. let ( v září 2025 ) od postavení návesní kaple Panny Marie v osadě Štětice nový zvon P. Maria. Zvonem se nezvonilo více než 20. let, umíráček byl nahrazen provizorně rozhlasem - strašný. Zvon bude odlit v létě v jihočeské zvonařské dílně Michala Votruby v Myslkovicích. Současný zvon je poválečná litinová náhražka za zrekvírovaný zvon, bohužel s dnes nedochovaným ztraceným srdcem. Zvon bude 28cm velký, o hmotnosti 15kg s laděním F3 s novým kompletním příslušenstvím. I začal nový rok a první kříž v roce 2025 jsem začal opravovat v osadě Újezd u Vodňan, kříž postavil Josef a Alžběta Kvasničků, než odjeli v roce 1890 do Ameriky. Podle plánu na rok 2025 bych měl opravit 24 ks křížů, když Pán Bůh dá.

Snažím se kříže obnovit, upozornit kolemjdoucí, že je tu nechali převážně postavit lidé obyčejní jako ,,My" z nějakých důvodů, né církev jak si to všichni myslí. O kříže by se měli starat Ti, kteří vlastní pozemek pod křížem, nebo pamětní deskou na domech. Ke stavbě křížů vedla bolest, láska, pokora k Bohu, k světu, který každodenně prožívali. Poukazuji na náročnou práci kameníků, slévačů, formařů, malířů, kovářů, zedníků, které je vyráběli, vkládali do nich to nejlepší co uměli.

 Abych rozšířil povědomí o nutnosti záchrany křížů kolem Nás - Vás, jsem se rozhodl zřídit tyto internetové stránky a koupit k nim i doménu, která vystihuje svým názvem - o co se snažím. A tak motivovat další - Vás k opravám a  záchranám křížů. 

 Nesmím zapomenout na to že :

bez podpory pomoci Boží, manželky Martiny, dcery Áji, kamarádů  i nejbližšího okolí, by se nezachránilo nic, vůbec nic a tímto všem od srdce děkuji.

                                                                                                křesťan

Hanus Petr Pavel

Jeden z posledních jihočeských ponocných,

zvoník v obci  Skály, Pohorovice - Kloub, Radčice, Semice, Heřmaň,

  kostelník chrámu Páně sv. Jiljí v Heřmani u Písku,

člen Sboru dobrovolných hasičů ve Skalách,

člen cechu domácích pivovarníků,

člen České genealogické a heraldické společnosti v Praze,

člen spolku Rakovnicko-protivínské dráhy,

a nově i zedník.